| Záhlaví |
Matula, Antonín, 1885-1953 |
| Narození |
9. dubna 1885, Drnholec nad Lubinou (okr. Nový Jičín) |
| Úmrtí |
23. ledna 1953, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ministerstvo školství a národní osvěty (1919-1944) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 9. 4. 1885 v Drnholci nad Lubinou, zemřel 23. 1. 1953 v Praze. Středoškolský profesor, lidovýchovný pracovník a ministerský
úředník, zakladatel ruralismu, prozaik, publikace z oboru osvěty, filozofie venkova a literatury.
|
| Źivotopis |
Narodil se 9. dubna 1885 v Drnholci nad Lubinou, kde měli rodiče statek. V letech 1896 až 1904 docházel na matiční reálné
gymnázium v Místku. Po maturitě začal studovat na přání rodičů teologii v olomouckém bohosloveckém semináři, ale po čtvrt
roce odešel. V lednu 1905 se zapsal na studium češtiny a němčiny na Filozofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity
a letní semestr roku 1907 strávil na univerzitě ve Vídni. Aprobaci pro učitelství na středních školách získal v roce 1910
a nastoupil jako suplent na reálku v Novém Městě na Moravě. Ve školním roce 1910/11 učil na kroměřížském gymnáziu, v dalším
školním roce v Zábřehu na Moravě a dva roky v Přerově. Protože byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického
lidu, byl pod drobnohledem moravských úřadů a hrozilo mu i zatčení. Odešel proto do Čech a od února 1915 učil na gymnáziu
v Jičíně. Po vzniku Československa byl v červenci 1919 přidělen na Ministerstvo školství a národní osvěty. Pracoval v nově
založeném oddělení pro lidovou výchovu. V červnu 1923 se stal jeho vedoucím a zavedl v něm vedení lidovýchovných statistik.
Od května 1928 byl v hodnosti vrchního odborového rady a od února 1939 přednostou osvětového odboru. Na ministerstvu rozpracoval
prováděcí nařízení o obecních pamětních knihách a prosadil provedení knihovnického zákona v r. 1925 na Slovensku, čímž i německé
menšiny tam získaly obecní knihovny. V roce 1928 se zasloužil o založení Ústřední putovní knihovny německých veřejných knihoven
obecních.
|
|
Kladl důraz na vzdělávání knihovníků, a proto reorganizoval Státní školu knihovnickou v Praze a umožnil organizaci třítýdenních
knihovnických kurzů. V rámci své funkce předsedal knihovnickým zkouškám ve Frývaldově v srpnu 1934 a v Novém Jičíně v červenci
1937 a byl předsedou zkušební komise na Státní škole knihovnické v červnu 1935. Texty s osvětovou a knihovnickou tematikou
přispíval do časopisů Česká osvěta a Buch und Volk. Do sborníku Československá národní čítanka napsal stať Lidová výchova
a lidové knihovnictví. V rámci agrární strany založil v roce 1921 Svobodné učení selské v Praze, Brně a Bratislavě. Psal prózu
z venkovského prostředí. Velkou pozornost věnoval filmu a rozhlasu a byl členem filmového cenzurního sboru při ministerstvu
vnitra, členem filmového poradního sboru při ministerstvu obchodu a členem jednatelského sboru rozhlasu. V květnu 1938 připojil
podpis pod manifest českých kulturních pracovníků na obranu vlasti Věrni zůstaneme, v říjnu 1938 pod prohlášení K celému vzdělanému
světu. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl jmenován vedoucím sekce kulturního života a stal se vládním zástupcem v dozorčí
radě Českého rozhlasu. V roce 1941 zakázal nastudování dramatu Friedricha Schillera Don Carlos, protože to mohlo být českým
publikem chápáno jako narážka na vyslání Reinharda Heydricha do Prahy. Od roku 1942 byl odpovědný také za divadlo, divadelní
cenzuru, hudební představení a vydávání hudby včetně desek v rámci výtvarné sekce. V říjnu 1944 odešel na nátlak německého
úřednictva do předčasného důchodu. Zemřel 23. ledna 1953 v Praze, pohřben byl šestní poté na hřbitově v Praze-Vokovicích.
|
| Další info |
 Wikipedie (Antonín Matula) |
|
Záznam v matrice narozených |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
