| Záhlaví |
Mejsner, Josef, 1828-1893 |
| Narození |
21. srpna 1828, Sušice (okr. Klatovy) |
| Úmrtí |
8. prosince 1893, Bělehrad (Srbsko) |
| Místo působení |
Bělehrad (Srbsko) - Narodna biblioteka Srbije (1866-) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 21. 8. 1828 v Sušici, zemřel 8. 12. 1893 v Bělehradě (Jugoslávie). Po roce 1848 v exilu v Bulharsku a Srbsku, středoškolský
profesor, knihovník. Překladatel učebnic do bulharštiny, publicista.
|
| Źivotopis |
Narodil se 21. srpna 1828 v Sušici, kde se jeho otec živil jako kloboučník. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde
v něm Josef Jungmann vzbudil zájem o jižní Slovany, a na univerzitě, kterou nedokončil. V Praze se spřátelil s J. V. Fričem,
v roce 1848 se zúčastnil svatodušních bouří a bojů na barikádách a byl jedním z těch, kteří zajali místodržitele Thuna. Po
porážce revolučních bojů se kratší dobu skrýval a živil jako člen Prokopovy a Tylovy-Kullasovy herecké společnosti, v nichž
vystupoval pod pseudonymem Hron. Zúčastnil se také bojů proti Maďarům v Zachově legii. Když vypukla krymská válka, pokusil
se vstoupit do ruské armády. To se mu nepodařilo, a tak bojoval v tureckém pluku, kterému velel polský emigrant Czajkowski.
Padl do ruského zajetí, kde si ho najal bohatý kupec, aby mu učil děti. Po skončení krymské války byl poslán do Cařihradu
a opět zařazen do pluku Czajkowského. S ním se dostal v roce 1856 do Šumenu, kde ho místní boháč vykoupil z vojska, aby získal
učitele zeměpisu a dějepisu do zřizovaného bulharského progymnázia. Později se stal ředitelem gymnázia, na kterém působil.
V Šumenu se pod jménem Milanović zasloužil o rozvoj divadelnictví, režíroval hry, ale i maloval kulisy. Společně s bulharskými
přáteli přeložil do bulharštiny bibli. Sám přeložil učebnici přírodopisu z němčiny a francouzštiny a upravil ji tak, aby byla
vhodná pro studenty bulharských středních škol. Naučil se zde turecky, takže byl využíván i jako tlumočník. V roce 1863 se
odstěhoval do Bělehradu, kde užíval jméno Vuković a pracoval ve francouzské paroplavební společnosti zajišťující plavbu po
Dunaji. Když společnost převzali Angličané, stal se zástupcem společnosti pro Balkán a úřadoval v Londýně.
|
|
Do Bělehradu se vrátil znovu v roce 1866, aby učil francouzštinu a angličtinu na srbské vojenské akademii a aby působil jako
kustod v národní knihovně. J. Z. Raušar o něm napsal, že byl duší knihovny. Studoval, opisoval, zařazoval, objednával nové
knihy a časopisy, což vyžadovalo mnoho času a literární znalosti. Vše činil se zvláštní ochotou a pietou. Znal skoro všechny
evropské jazyky kromě maďarštiny. Do Čech zavítal až dva roky před svou smrtí, když byl amnestován v roce, kdy se narodil
princ Rudolf. Zemřel 8. prosince 1893 v Bělehradě, když předtím dostal mrtvici na pravou stranu těla. Nemohl mluvit ani vstávat.
Pochován byl 10. prosince 1893 na bělehradském ústředním hřbitově.
|
| Další info |
 Záznam v matrice narozených |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
