NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Mejsner, Josef, 1828-1893
Narození 21. srpna 1828, Sušice (okr. Klatovy)
Úmrtí 8. prosince 1893, Bělehrad (Srbsko)
Místo působení Bělehrad (Srbsko) - Narodna biblioteka Srbije (1866-)

Biografická pozn. Narozen 21. 8. 1828 v Sušici, zemřel 8. 12. 1893 v Bělehradě (Jugoslávie). Po roce 1848 v exilu v Bulharsku a Srbsku, středoškolský profesor, knihovník. Překladatel učebnic do bulharštiny, publicista.
Źivotopis Narodil se 21. srpna 1828 v Sušici, kde se jeho otec živil jako kloboučník. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde v něm Josef Jungmann vzbudil zájem o jižní Slovany, a na univerzitě, kterou nedokončil. V Praze se spřátelil s J. V. Fričem, v roce 1848 se zúčastnil svatodušních bouří a bojů na barikádách a byl jedním z těch, kteří zajali místodržitele Thuna. Po porážce revolučních bojů se kratší dobu skrýval a živil jako člen Prokopovy a Tylovy-Kullasovy herecké společnosti, v nichž vystupoval pod pseudonymem Hron. Zúčastnil se také bojů proti Maďarům v Zachově legii. Když vypukla krymská válka, pokusil se vstoupit do ruské armády. To se mu nepodařilo, a tak bojoval v tureckém pluku, kterému velel polský emigrant Czajkowski. Padl do ruského zajetí, kde si ho najal bohatý kupec, aby mu učil děti. Po skončení krymské války byl poslán do Cařihradu a opět zařazen do pluku Czajkowského. S ním se dostal v roce 1856 do Šumenu, kde ho místní boháč vykoupil z vojska, aby získal učitele zeměpisu a dějepisu do zřizovaného bulharského progymnázia. Později se stal ředitelem gymnázia, na kterém působil. V Šumenu se pod jménem Milanović zasloužil o rozvoj divadelnictví, režíroval hry, ale i maloval kulisy. Společně s bulharskými přáteli přeložil do bulharštiny bibli. Sám přeložil učebnici přírodopisu z němčiny a francouzštiny a upravil ji tak, aby byla vhodná pro studenty bulharských středních škol. Naučil se zde turecky, takže byl využíván i jako tlumočník. V roce 1863 se odstěhoval do Bělehradu, kde užíval jméno Vuković a pracoval ve francouzské paroplavební společnosti zajišťující plavbu po Dunaji. Když společnost převzali Angličané, stal se zástupcem společnosti pro Balkán a úřadoval v Londýně.
Do Bělehradu se vrátil znovu v roce 1866, aby učil francouzštinu a angličtinu na srbské vojenské akademii a aby působil jako kustod v národní knihovně. J. Z. Raušar o něm napsal, že byl duší knihovny. Studoval, opisoval, zařazoval, objednával nové knihy a časopisy, což vyžadovalo mnoho času a literární znalosti. Vše činil se zvláštní ochotou a pietou. Znal skoro všechny evropské jazyky kromě maďarštiny. Do Čech zavítal až dva roky před svou smrtí, když byl amnestován v roce, kdy se narodil princ Rudolf. Zemřel 8. prosince 1893 v Bělehradě, když předtím dostal mrtvici na pravou stranu těla. Nemohl mluvit ani vstávat. Pochován byl 10. prosince 1893 na bělehradském ústředním hřbitově.

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - https://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 23 / 000002331.htm ]