| Záhlaví |
Parchomenková, Eliška, 1899-1964 |
| Církevní jméno |
Weiglová, Eliška, 1899-1964 |
| Odkaz. forma |
Parchomenková-Weiglová, Eliška, 1899-1964 |
|
Weiglová-Parchomenková, Eliška, 1899-1964 |
|
Parchomenko, E., 1899-1964 |
|
Parchomenková, E., 1899-1964 |
|
Weiglová-Parchomenko, Eliška, 1899-1964 |
| Narození |
31. ledna 1899, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Úmrtí |
. 1964 |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Slovanská knihovna Ministerstva zahraničních věcí (nyní Národní knihovna ČR) (1931-1945) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 31. 1. 1899 v Praze, zemřela v roce 1964. PhDr., překladatelka z ukrajinštiny a ruštiny, knihovnice Slovanské knihovny
v Praze.
|
| Źivotopis |
Narodila se 31. ledna 1899 v Praze do rodiny obchodníka jako Eliška Weiglová. Do gymnázia docházela v Kyjevě, kde tehdy žili
její rodiče, a na něm složila v květnu 1916 také maturitu. V Praze vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V
roce 1928 složila rigorózní zkoušky ze zeměpisu, českých dějin a filozofie a předložila disertaci Kartometrické studie na
Müllerově mapě Čech. V červnu 1928 byla promována na doktorku filozofie. V roce 1929 absolvovala německý běh státní knihovnické
školy v Praze. Od dubna 1931 pracovala jako knihovnice Slovanské knihovny v Praze. Zpočátku se věnovala budování systematického
katalogu ukrajinského, běloruského a polského oddělení, katalogizovala v ruském oddělení a vedla československé a lužickosrbské
oddělení. Za protektorátu byla vedoucí slovanského oddělení. Byla také překladatelkou a soudní tlumočnicí pro ruský jazyk.
Přispívala do Časopisu československých knihovníků (její stať Poslání sovětského knihovníka a pětiletka v něm byla otištěna
v roce 1931), spolupracovala na Novém velkém ilustrovaném slovníku naučném a byla spoluautorkou knihy Co číst?: z literatur
slovanských posledních let. Nechvalně se proslavila udavačstvím za 2. světové války. V roce 1941 poslala udání na J. Bečku,
že demonstrativně jmenoval Jihoslovana O. Berkopce personálním vedoucím knihovny, v roce 1942 na Ž. Gašparíkovou, že je politicky
nespolehlivá. Německý komisař C. Wehmer působící v knihovně jí opovrhoval a ovlivnil, že nebyla přijata za příslušnici německého
národa, ačkoliv o to usilovala. Údajně se přičinila o zatčení rady dr. Jana Frčka, a tak nepřímo způsobila jeho smrt. V knihovně
měla přezdívku Tuškančik. Po osvobození Československa se dostala do zajišťovací vazby v pankrácké věznici. Zemřela v roce
1964.
|
| Další info |
 Wikipedie (Eliška Parchomenková-Weiglová) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
