| Záhlaví |
Růžičková, Olga, 1921-2019 |
| Církevní jméno |
Sixtová, Olga, 1921-2019 |
| Narození |
10. února 1921, Velim (okr. Kolín) |
| Úmrtí |
18. října 2019, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Kolín (okr. Kolín) - Okružní knihovna (1944) |
|
Chomutov (okr. Chomutov) - Městská knihovna (1947-1948) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Výzkumný ústav vodohospodářský (1952-1970) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 10. 2. 1921 ve Velimi, zemřela 18. 10. 2019 v Praze. Knihovnice, scénáristka a režisérka dokumentárních a vědeckopopulárních
filmů.
|
| Źivotopis |
Narodila se 10. února 1921 ve Velimi do rodiny výpravčího a majitele statku. V roce 1940 maturovala na gymnáziu v Kutné Hoře
a poté absolvovala abiturientský kurz chemického průmyslu. V tu dobu se věnovala i ochotnickému divadlu. Od roku 1945 docházela
na Státní knihovnickou školu v Praze. Jako její posluchačka vstoupila do Svazu českých knihovníků a stala se členem jeho pracovního
odboru. Počátkem padesátých let absolvovala externě obor lidová výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
a v letech 1956 až 1960 vystudovala Filmovou fakultu Akademie múzických umění v Praze. Vždy toužila, aby se umění dostalo
mezi široké vrstvy lidu. Od roku 1944 proto řídila okružní knihovnu, kterou založilo Sdružení k povznesení venkova v Kolíně
a kde měla na starost dětské oddělení a selské oddělení obsahující literaturu zemědělských odborníků. Po absolvování Státní
knihovnické školy nastoupila v roce 1947 do městské knihovny v Chomutově a od dubna 1947 do října 1948 ji vedla. Když knihovna
dostala darem dvě gramofonové desky, uvědomila si jejich význam pro kulturní vzdělávání a koncem září 1947 založila hudební
oddělení. V časopise Knihovna pak otiskla článek, v němž informovala o zkušenostech s diskotékou v chomutovské knihovně po
roce jejího provozování. Uvedla i plán jejího rozvoje, kdy mělo vzniknout odvětví hudby, odvětví dramatických portrétů určené
divadelním ochotníkům, odvětví jazykové pro ty, kteří se chtějí naučit cizí jazyky poslechem gramofonových desek, a dětské
odvětví s namluvenými pohádkami. V článku vyčíslila počáteční náklady na chod diskotéky, které odpovídaly ceně 130 knih a
jejichž nákup knihovny mohly oželet.
|
|
V prosinci 1948 se obrátila na ředitele Gramofonových závodů s návrhem, který nazvala Nové cesty hudební výchovy v osvětové
práci. Ve větších městech měly v knihovnách vzniknout vzorové diskotéky. Půjčovna desek se měla zřídit při pražské ústřední
knihovně. Výchova pracovníků hudebních oddělení knihoven se měla uskutečňovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Katalogizace
desek se měla provádět centrálně v Praze, aby se ušetřily pracovní síly. Gramofonové závody návrh zaujal a nabídly jí, že
zřídí při knihovně v Chomutově vzorovou diskotéku gramofonových desek, případně i půjčovnu nebo prodejnu. V únoru 1949 se
Sixtová (po provdání Růžičková) obrátila na Ministerstvo informací a osvěty a podala návrh na zřizování poslucháren hudby
při městských knihovnách. Města je měla vybavit místnostmi, otopem, světlem, úklidem, zařízením nábytkovým a reprodukčním,
pedagogickými silami atd. Desky měly dodat Gramofonové závody zdarma a opotřebované desky měly nahrazovat novými. Krátce poté
dostala v Chomutově z politických důvodů výpověď. V Praze začala jezdit s pojízdnou knihovnou a půjčovat knihy v okrajových
částech Prahy. Po několika měsících sehnala práci v Lidovýchovném studijním ústavu, kde prováděla výzkum veřejného mínění
o koncertech. V letech 1952 až 1970 pracovala ve Výzkumném ústavu vodohospodářském v odborné knihovně a jako filmová režisérka.
Například v roce 1957 natočila pro ústav film Mrtvé řeky, pro který napsala námět i scénář. Od roku 1970 do roku 1988 působila
jako režisérka Krátkého filmu Praha. Během svého života vytvořila více než sto filmů, jež se dočkaly 39 ocenění. Zemřela 18.
října 2019 v Praze na Spořilově, poslední rozloučení proběhlo 29. října 2019 v Praze na Olšanských hřbitovech.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
