| Záhlaví |
Pelantová-Fuxová, Vanda, 1901-1980 |
| Církevní jméno |
Fuxová, Vanda, 1901-1980 |
|
Fuxová-Linzbothová, Vanda, 1901-1980 |
| Odkaz. forma |
Pelantová, Vanda, 1901-1980 |
|
Fuxová, Wanda, 1901-1980 |
| Narození |
20. října 1901, Domažlice (okr. Domažlice) |
| Úmrtí |
27. června 1980, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Pedagogický seminář University Karlovy (1924-1927) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna hlavního města Prahy (1933-1934) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Slovanská knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1936-1958) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 20. 10. 1901 v Domažlicích, zemřela 27. 6. 1980 v Praze. PhDr., pěvkyně, knihovnice. |
| Źivotopis |
Narodila se 20. října 1901 jako Vanda Fuxová v Domažlicích, kde byl její otec účetním poddůstojníkem u c.k. hřebčína. V roce
1921 složila maturitní zkoušku s vyznamenáním na dívčím reformním reálném gymnáziu v Praze na Smíchově a od zimního semestru
1921/22 si zapsala studium zeměpisu a českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia od října
1924 do ledna 1927 pracovala jako knihovnice v redakci Pedagogických rozhledů a v knihovně pedagogického semináře Univerzity
Karlovy. V roce 1928 složila rigoróza a předložila disertaci Kartometrické studie na mapě Čech Pavla Aretina z Ehrenfeldu.
V červnu 1928 byla promována na doktorku filozofie. V tu dobu působila do srpna 1932 jako sólistka opery ve Východočeském
divadle, v městském divadle v Pardubicích, v Družstvu českého divadla Olomouc a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.
V listopadu 1933 získala místo expedientky v Knihovně hlavního města Prahy, ale po třech měsících se toho místa vzdala. Než
nastoupila v červenci 1936 do Slovanské knihovny, složila všeobecnou státní zkoušku knihovnickou ve Státní škole knihovnické
a měsíc vystupovala jako operetní sólistka v Malé operetě v Praze. Ve Slovanské knihovně pracovala až do odchodu do důchodu
na konci října 1958 s výjimkou dvou měsíců na přelomu roku 1944/45, kdy byla nuceně nasazena jako pomocná dělnice ve Ferrina
Jinonice. Vypráví se, že za války v knihovně parodovala Hitlera, když si nasadila pod nos černý hřebínek, ulízala si po stranách
vlasy a chodila tak přízemní klementinskou chodbou.
|
|
Ve Slovanské knihovně dosáhla hodnosti vrchní komisařky archivní a knihovní služby. V roce 1939 katalogizovala v ruském oddělení,
v roce 1940 byla pověřena vedením samostatného oddělení časopisů a revuí, jeho řízením a doplňováním. Dělala také jmennou
katalogizaci cizojazyčné literatury a starých tisků i revizi katalogizace. Měla rozsáhlé jazykové znalosti, ovládala ruštinu,
polštinu, němčinu, francouzštinu i angličtinu. I v důchodu občas zavítala do Slovanské knihovny a v letech 1969 až 1971 v
ní byla zaměstnána krátkodobě na smlouvu. Zemřela 27. června 1980 v pražské nemocnici Pod Petřínem, pohřeb proběhl 7. července
1980 v Praze na Olšanech.
|
| Další info |
 Matriční záznam o narození a křtu |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
