| Záhlaví |
Vápeník, Rudolf, 1911-1990 |
| Narození |
6. února 1911, Ústí nad Labem (okr. Ústí nad Labem) |
| Úmrtí |
. 1990 |
| Místo působení |
Ústí nad Labem (okr. Ústí nad Labem) - Veřejná knihovna (1935-1938) |
|
Slaný (okr. Kladno) - Obchodní akademie (1940-1945) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 6.2.1911 v Ústí nad Labem, zemřel v červnu 1990. PhDr., vedoucí československého kulturního střediska v Berlíně. Knihovník,
překladatel z němčiny.
|
| Źivotopis |
Narodil se 6. února 1911 v obci Stříbrníky (dnes součást města Ústí nad Labem). V letech 1925 až 1931 docházel na české státní
reformní reálné gymnázium v Ústí nad Labem a v červnu 1931 na něm maturoval. Doplňovací zkoušku z latiny složil v červnu 1932.
V letech 1931 až 1935 studoval slavistiku a germanistiku na na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia
navštěvoval ve studijním roce 1934/35 knihovnické kurzy a v červnu 1935 složil nižší státní zkoušku knihovnickou. Do dalšího
běhu knihovnických kurzů se již nepřihlásil, protože pro další studijní rok získal od Ministerstva školství a národní osvěty
stipendium ke studiu na Filozofické fakultě berlínské univerzity. Ve studijním roce 1936/37 byl stipendistou československého
ministerstva na Filozofické fakultě mnichovské univerzity. Práce v knihovně ho však lákala, a tak ve volném čase působil jako
pomocná síla v české veřejné knihovně v Ústí nad Labem a od ledna 1938 do 10. října 1938 zastával funkci městského knihovníka
v ústecké české veřejné knihovně. Po záboru pohraničí zůstal v Československu a v roce 1939 požádal o zaměstnání v Národní
a universitní knihovně v Praze. Neuspěl však, protože byl zákaz příjmu nových zaměstnanců. V září 1939 nastoupil jako výpomocný
učitel němčiny a češtiny na reálné gymnázium do Brandýsa nad Labem. Od dalšího školního roku působil jako výpomocný učitel
němčiny a češtiny na obchodní akademii ve Slaném. Zájem o práci v knihovně nevymizel a kromě výuky se staral o profesorskou
knihovnu. V roce 1943 znovu požádal o zaměstnání v Zemské a národní knihovně v Praze.
|
|
Ředitelství knihovny předložilo jeho žádost Úřadu říšského protektora a po jeho souhlasném stanovisku byl pozván k rozhovoru
s ředitelem J. Beckerem, který mu nabídl nástup od září 1943. Ministerstvo školství ho však neuvolnilo a patrně až do června
1945 zůstal na škole ve Slaném. Mezitím byl promován na doktora filozofie na německé univerzitě a od konce roku 1943 byl soudním
tlumočníkem a úředním překladatelem z a do němčiny. Po roce 1945 se stal pracovníkem Ministerstva informací a začal publikovat
jak vlastní práce, tak překlady beletrie a divadelních her. Od roku 1948 zastupoval přednostu knižního oddělení publikačního
odboru Ministerstva informací a osvěty. Později působil jako redaktor nakladatelství Práce a od roku 1953 jako redaktor Státního
nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, resp. Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU). V letech
1962 až 1965 vedl redakci anglogermánských literatur v SNKLU. Josef Škvorecký, který v té době v redakci pracoval, vzpomínal,
že Vápeník neuměl anglicky a kvalitu redakční práce posuzoval podle množství úprav a oprav vnesených redaktorem do překladu.
Čím více bylo oprav, tím kvalitnější byla redakční práce. Od roku 1965 řídil československé kulturní středisko v Berlíně.
V 70. a 80. letech publikoval své překlady pod vypůjčenými jmény (Anna Vovsová, P. J. Var). Zemřel v červnu 1990. Část jeho
pozůstalosti uchovává Památník národního písemnictví.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
