NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Toufar, František, 1904-1993
Odkaz. forma Toufar, A. František, 1904-1993
Narození 27. ledna 1904, Brtnice (okr. Jihlava)
Úmrtí 27. září 1993, Alicante (Španělsko)
Místo působení Otrokovice (okr. Zlín) - Veřejná lidová knihovna (1938-1940)

Biografická pozn. Narozen 27. 1. 1904 v Brtnici u Jihlavy, zemřel 27. 9. 1993 v Alicante (Španělsko). Knihovník a sokolský pracovník.
Źivotopis Narodil se 27. ledna 1904 v Brtnici u Jihlavy, kde jeho otec vyráběl okrasné nádobí. Po maturitě na jihlavském gymnáziu údajně studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a podle Pejskara na ní dosáhl doktorátu z filozofie, historie středověku a pedagogiky. Archiv UK doklad o jeho doktorátu nemá. Doloženo je však, že před útěkem z domova koncem ledna 1940 byl učitelem na pomocných školách, kronikářem a knihovníkem v Baťově-Otrokovicích. Správu této knihovny převzal v červenci 1938 a prakticky ji znovu vybudoval zakoupením knihovny města Břeclavi, kterou by Němci zničili. V té době redigoval Sokolský zpravodaj a zřejmě byl i knihovnickým inspektorem, protože ho Ministerstvo školství a národní osvěty pověřilo kontrolou knihoven v kraji. V Protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Když mu hrozilo zatčení, uprchl přes Maďarsko do Jugoslávie. Po ustavení československé vlády v exilu odjel přes severní Afriku do Británie, kde působil ve službách exilové vlády. V Londýně se stal členem Bibliographical Society a Library Association. Po skončení 2. světové války byl podle jednoho zdroje zemských knihovnickým inspektorem, podle jiného okresním knihovnickým inspektorem. Za československou stranu národně socialistickou byl jmenován do pracovního odboru knihovníků lidových knihoven a byl zvolen jeho předsedou. V březnu 1946 kandidoval do Svazu českých knihovníků za tento odbor a byl zvolen za 2. jednatele Svazu. V únoru 1947 přineslo Rudé právo hanlivý článek, v němž ho označilo za kulturního samozvance a napsalo o něm, že byl propuštěn v roce 1945 ze služeb exilového ministerstva sociální péče pro schodek 130 tisíc Kč a porušení služebních povinností a že se po válce “cpal” do Národní a universitní knihovny v Praze a do knihovní rady hlavního města Prahy.
Ačkoliv Rudé právo otisklo Toufarovo vyjádření, kde věci uvedl na pravou míru, J. Frey o něm šířil tyto pomluvy o dvacet let později v Knihovnické kronice, v níž líčil boj knihovnické levice proti svým ideovým odpůrcům v letech 1945 až 1948. Po komunistickém puči zorganizoval Toufar převod sedmnáctičlenné skupiny osob, kterým hrozilo zatčení, do západního Německa. Ve Frankfurtu nad Mohanem krátce působil na britském konzulátě a poté emigroval do Velké Británie. Přednášel na univerzitě v Londýně a byl čestným knihovníkem londýnské přírodovědecké společnosti. Byl zvolen starostou londýnského Sokola a pracoval ve výboru Ústředí československého sokolstva v zahraničí. V roce 1970 přesídlil ze zdravotních důvodů do Španělska. Živil se jako novinář, do britských časopisů psal o historických památkách. Sháněl práci a ubytování pro české a slovenské uprchlíky. V roce 1984 utrpěl druhý srdeční infarkt a v roce 1987 krvácení do mozku. Sice se dočkal obnovy demokracie v Československu, ale do vlasti se už nevrátil a zemřel 27. září 1993 v Alicante. ČELOVSKÝ, Bořivoj. Uprchlíci po "Vítězném únoru". V Šenově u Ostravy: Tilia, 2004. s. 11.

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - https://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 24 / 000002487.htm ]