| Záhlaví |
Toufar, František, 1904-1993 |
| Odkaz. forma |
Toufar, A. František, 1904-1993 |
|
Toufar, Franta A., 1904-1993 |
| Narození |
27. ledna 1904, Brtnice (okr. Jihlava) |
| Úmrtí |
27. září 1993, Alicante (Španělsko) |
| Místo působení |
Otrokovice (okr. Zlín) - Veřejná lidová knihovna (1938-1940) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 27. 1. 1904 v Brtnici u Jihlavy, zemřel 27. 9. 1993 v Alicante (Španělsko). Knihovník a sokolský pracovník. |
| Źivotopis |
Narodil se 27. ledna 1904 v Brtnici u Jihlavy, kde jeho otec vyráběl okrasné nádobí. Po maturitě na jihlavském gymnáziu údajně
studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a podle Pejskara na ní dosáhl doktorátu z filozofie, historie středověku
a pedagogiky. Archiv UK doklad o jeho doktorátu nemá. V dotazníku pro Svaz českých knihovníků uvedl v říjnu 1945, že má maturitu
na učitelském ústavu ve Znojmě a je okresním knihovnickým inspektorem ve Zlíně. Doloženo je však, že před útěkem z domova
koncem ledna 1940 byl učitelem na pomocných školách, kronikářem a knihovníkem v Baťově-Otrokovicích. Správu této knihovny
převzal v červenci 1938 a prakticky ji znovu vybudoval zakoupením knihovny města Břeclavi, kterou by Němci zničili. V té době
redigoval Sokolský zpravodaj a zřejmě byl i knihovnickým inspektorem, protože ho Ministerstvo školství a národní osvěty pověřilo
kontrolou knihoven v kraji. V Protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Když mu hrozilo zatčení, uprchl přes Maďarsko
do Jugoslávie. Po ustavení československé vlády v exilu odjel přes severní Afriku do Británie, kde působil ve službách exilové
vlády. V Londýně se stal členem Bibliographical Society a Library Association. Po skončení 2. světové války byl podle jednoho
zdroje zemských knihovnickým inspektorem, podle jiného okresním knihovnickým inspektorem. Za československou stranu národně
socialistickou byl jmenován do pracovního odboru knihovníků lidových knihoven a byl zvolen jeho předsedou. V březnu 1946 kandidoval
do Svazu českých knihovníků za tento odbor a byl zvolen za 2. jednatele Svazu.
|
|
V únoru 1947 přineslo Rudé právo hanlivý článek, v němž ho označilo za kulturního samozvance a napsalo o něm, že byl propuštěn
v roce 1945 ze služeb exilového ministerstva sociální péče pro schodek 130 tisíc Kč a porušení služebních povinností a že
se po válce “cpal” do Národní a universitní knihovny v Praze a do knihovní rady hlavního města Prahy. Ačkoliv Rudé právo otisklo
Toufarovo vyjádření, kde věci uvedl na pravou míru, J. Frey o něm šířil tyto pomluvy o dvacet let později v Knihovnické kronice,
v níž líčil boj knihovnické levice proti svým ideovým odpůrcům v letech 1945 až 1948. Po komunistickém puči zorganizoval Toufar
převod sedmnáctičlenné skupiny osob, kterým hrozilo zatčení, do západního Německa. Ve Frankfurtu nad Mohanem krátce působil
na britském konzulátě a poté emigroval do Velké Británie. Přednášel na univerzitě v Londýně a byl čestným knihovníkem londýnské
přírodovědecké společnosti. Byl zvolen starostou londýnského Sokola a pracoval ve výboru Ústředí československého sokolstva
v zahraničí. V roce 1970 přesídlil ze zdravotních důvodů do Španělska. Živil se jako novinář, do britských časopisů psal o
historických památkách. Sháněl práci a ubytování pro české a slovenské uprchlíky. V roce 1984 utrpěl druhý srdeční infarkt
a v roce 1987 krvácení do mozku. Sice se dočkal obnovy demokracie v Československu, ale do vlasti se už nevrátil a zemřel
27. září 1993 v Alicante. ČELOVSKÝ, Bořivoj. Uprchlíci po "Vítězném únoru". V Šenově u Ostravy: Tilia, 2004. s. 11.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
