| Záhlaví |
Šír, Stanislav |
| Narození |
5. července 1930, Jilemnice (okr. Semily) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Vysoká škola železniční (1953-1959) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Vojenský historický ústav (1959-1965) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní knihovna ČSSR (nyní Národní knihovna ČR) (1965-1997) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 5.7.1930 v Jilemnici. PhDr., práce z oboru knihovnictví. |
| Źivotopis |
Narodil se 5. července 1930 v Jilemnici, kde jeho otec pracoval jako zřízenec v textilní továrně. V červnu 1949 maturoval
na reálném gymnázium v Jilemnici. V témže roce byl přijat na studium knihovnictví. Dokončil je státní závěrečnou knihovnickou
zkouškou v roce 1951. V červenci 1951 nastoupil do Osvětového ústavu a po uplynutí čtyř měsíců byl povolán, aby vykonal dvouletou
vojenskou základní službu. V roce 1954 byl přijat do 3. ročníku dálkového studia knihovnictví, které bylo rozšířeno na pětileté
s průvodní češtinou na Filologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V říjnu 1957 obhájil diplomní ročníkovou práci nazvanou
Technická literatura v předmětovém katalogu. Rigoróza složil v březnu 1968 a byl promován na doktora filozofie. Od listopadu
1953 byl zaměstnán jako vedoucí ústřední knihovny na Vysoké škole železniční v Praze, kde získal zkušenosti s vedením 20 až
30 knihoven kateder a ústavů.V srpnu 1959 v souvislosti se stěhováním Vysoké školy železniční, resp. v té době dopravní, do
Žiliny odešel do vědecké knihovny Vojenského historického ústavu v Praze, kde pracoval do září 1965 jako odborný dokumentátor.
V roce 1963 publikoval v časopise Historie a vojenství rozsáhlou bibliografii české a slovenské knižní a časopisecké literatury
o 2. světové válce. Do stejného časopisu psal recenze knih podepsané šifrou S.Š. V září 1965 nastoupil jako samostatný odborný
metodik do Státní knihovny ČSSR. Zpočátku pracoval v Ústředním vědecko-metodickém kabinetu knihovnictví v odd. pro jednotnou
soustavu knihoven a metodiku odborných knihovnických disciplin. V roce 1967 měl funkci hlavního knihovníka II a byl členem
československé delegace, která se zúčastnila mezinárodní konference o racionalizaci práce ve vědeckých knihovnách v Berlíně.
|
|
V roce 1969 podnikl dvouměsíční studijní cestu do západoevropských států a po návratu se zapojil do organizování Spolku knihovníků
a informačních pracovníků ČR. V dubnu 1969 byl zvolen 2. místopředsedou pražského výboru SKIP. Od července 1969 byl hlavním
knihovníkem v útvaru TO. Od června 1973 měl funkci samostatný odborný pracovník, po půl roce povýšil na samostatného odborného
pracovníka specialistu. Rok 1977 ho zastihl jako vedoucího oddělení v sektoru technickém a investičním. Od ledna 1980 zastával
funkci vedoucího oddělení technického rozvoje SK ČSR. V září 1985 vedl oddělení technického rozvoje v sektoru vývoje automatizace
a vědeckotechnického rozvoje. Od července 1990 byl vedoucím oddělení nových technologií a VTR v útvaru Databázové centrum.
V listopadu 1990 přešel pod přímé řízení ředitelem Národní knihovny jako odborný pracovník pro otázky výstavby. Na konci roku
1991 odešel do důchodu, ale v knihovně zůstal do června 1997 jako odborný referent v úseku ředitele Národní knihovny, resp.
jako vedoucí odborný knihovník specialista. Na starost měl výstavbu centrálního depozitáře Národní knihovny ČR v Hostivaři.
Často publikoval, do ročenky Státní knihovny ČSR napsal o návštěvě předsedy IFLA H. Liebaerse v listopadu 1969 v knihovně,
v roce 1974 zpracoval s kolektivem metodický návod pro přípravu projektování knihoven a vystoupil s referátem o plánování
technického vybavení pro novostavbu Státní knihovny ČSR na mezinárodním kolokviu v Praze.
|
| Medaile a ocenění |
Čestné uznání při příležitosti 200. výročí zveřejnění Státní knihovny ČSR (1977) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
