| Záhlaví |
Hadinec, Vladimír, 1902- |
| Odkaz. forma |
Hadinec, V., 1902- |
|
Hadinec, Vl., 1902- |
| Narození |
11. června 1902, Jičín (okr. Jičín) |
| Místo působení |
Dvůr Králové nad Labem (okr. Trutnov) - Veřejná obecní knihovna Slavoj města Dvora Králové nad Labem (nyní Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem) (1939-1945) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ústřední vojenská knihovna (-1960) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna vysokých škol technických (nyní Národní technická knihovna) (1960-) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Universita 17. listopadu (-1965) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 11.6.1902 v Jičíně. Ředitel Ústřední vojenské knihovny v Praze. Autor divadelních her, odborný publicista. |
| Źivotopis |
Narodil se 11. června 1902 v Jičíně do rodiny pozdějšího zástupce inspektora vězeňské stráže. V letech 1913 až 1921 studoval
na cís. král. státním vyšším gymnasiu v Jičíně, resp. státním vyšším gymnáziu, kde také maturoval. Poté se dal na vojenskou
dráhu. V červenci 1926 byl přidělen k 2. hraničářskému praporu v Trutnově. V roce 1930, když se ženil v Náchodě, byl nadporučíkem,
v dubnu 1935 byl povýšen na kapitána. Od října 1939, kdy již měl hodnost štábní kapitán, řídil Veřejnou obecní knihovnu Slavoj
ve Dvoře Králové nad Labem. V knihovně zavedl větší pořádek, vypracoval vnitřní řád knihovní rady a pracovní řád pro zaměstnance.
Zavedl také stavění beletrie podle obsahových skupin a naučnou literaturu podle MDT. Za jeho působení byly vytvořeny lístkové
katalogy, bylo vybudováno oddělení pro mládež, otevřeno hudební oddělení. V červnu 1945 odešel na Ministerstvo národní obrany
v Praze do Hlavní správy výchovy a osvěty jako armádní knihovnický inspektor. Za úkol dostal znovu vybudovat zničené knihovny
a založit knihovny v domech československé armády. V článku Vojenské a veřejné knihovny lidovýchovné, který vyšel ve Vojenských
listech (11.1945, 1(7), s. 43-44), navrhl, aby pro vojenské knihovníky se jednak zajistil dostatek stipendií na státní škole
knihovnické, jednak se zorganizovala vlastní školení. V článku Vojenské knihovny, který mu otiskl deník Svobodné Československo
podvakráte v listopadu 1945 (23.11.1945, 2(287), 3, s. 3), napsal, že vojenský knihovník půjde bok po boku lidovému knihovníkovi.
Pro jmenování knihovnických důstojníků jsou předurčeni ti důstojníci, kteří po školení organizovaném ministerstvem školství
přešli za Protektorátu do veřejných obecních knihoven a získali tam zkušenosti.
|
|
Úkoly pro vojenské knihovníky pak rozpracoval v článku Knihovnická dvouletka v časopise Vojenská výchova (3. - 4.1947, 1(6
- 7), s. 359-363), v dalším článku (12.1947 - 1.1948, 2(3 - 4), s. 15) vysvětlil, jak se bude sestavovat knihovnická statistika,
a v závěrečném článku (7.1948, 2(9 - 10), s. 396-397) pojednal o revizích. V roce 1948 byl zvolen do nového výboru Svazu českých
knihovníků v hodnosti majora. V roce 1954 byl ředitelem Ústřední vojenské knihovny v Praze v hodnosti plukovníka.V březnu
1954 vystoupil na 2. plenárním zasedání poradního sboru pro věci studijních knihoven při Ministerstvu školství a poděkoval
ministerstvu, Národní knihovně a katedře knihovnictví za pomoc při školení vojenských knihovníků. Od září 1954 do konce roku
1955 byl členem redakční rady časopisu Knihovna. Do dvojčísla 4.-5., které časopis Knihovna věnoval v roce 1955 bilancování
československého knihovnictví, přispěl článkem o vojenských vědeckých a studijních knihovnách (na s. 151-154). V roce 1960
odešel do výslužby a nastoupil jako vedoucí oddělení styku se čtenáři. Později byl vedoucím knihovny University 17. listopadu
v Praze. Do důchodu odešel v roce 1965.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
