| Záhlaví |
Slavík, Miloslav, 1903-1990 |
| Narození |
30. prosince 1903, Roztoky u Jilemnice (okr. Semily) |
| Úmrtí |
. 1990 |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Legiobanka (1946-1948) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní banka československá (1956-) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 30.12.1903 v Roztokách u Jilemnice, zemřel v roce 1990. Vedoucí závodní knihovny ROH zaměstnanců Státní banky československé,
básník a botanik.
|
| Źivotopis |
Narodil se 30. prosince 1903 v Roztokách na Semilsku do rodiny železničního zřízence. V jeho šlépějích nakonec kráčel i on.
Po maturitě na vyšší obchodní škole v Kolíně v roce 1920 sice chtěl studovat lesnictví, ale nedostatek finančních prostředků
ho přiměl, aby přijal zaměstnání účetního na úzkokolejné dráze Poprad-Štrba. Na Slovensku strávil dvacet let, během nichž
sbíral přírodniny, usiloval o záchranu tatranské přírody, působil jako turistický průvodce a psal články do časopisů. V Tatrách
vznikly i sbírky jeho veršů a publikace Autotury z Tater. Ze Slovenska se vrátil do Čech a pracoval jako kontrolor v Legiobance.
Současně od roku 1946 půjčoval knihy v její závodní knihovně. Knihovnickou odbornost získal v roce 1947 na školení pro knihovníky
v Sadské. Když v roce 1948 došlo ke sloučení Legiobanky s Živnobankou, kde byli dva aktivní knihovníci, předal jim knihovní
fond. Za úkol dostal sestavit knihovní radu, jejímž předsedou se stal, dále se školil v internátních knihovnických kurzech
i sám školil. Od roku 1956 vedl závodní knihovnu ROH zaměstnanců Státní banky československé a o dva roky později mu vyšla
tiskem brožura Poznámky knihovníka, v níž vylíčil své zkušenosti. V letech 1959 až 1962 aktivně spolupracoval s časopisem
Čtenář. V článku Práce závodních knihoven (03.1959, 11(3). s. 61) popsal problémy při školení závodních knihovníků, v dalším
příspěvku (05.1959, 11(5). s. 105) zmínil dětský koutek závodní knihovny a v krátké poznámce (10.1959, 11(10). s. 234) informoval
o dovezení knih do pionýrského tábora Československé státní banky v létě na Nežárku.
|
|
O dva roky později informoval ve Čtenáři o vedení knihovní kroniky (4.1961, 13(4). s. 74), kritizoval, že se školy nedomluví
na povinné četbě a všechny chtějí stejnou, takže nelze uspokojit čtenáře (9.1961, 13(9). s. 199) a vyzval knihovníky (10.1961,
13(10). s. 231), aby psali do Čtenáře příklady dobré praxe. V roce 1962 popsal ve Čtenáři (11.1962, 14(11). s. 387) výhody
a nevýhody volného výběru. V roce 1971 byl patrně již v důchodu a byl jen členem pracovní skupiny pro odborové knihovny při
oddělení kultury a výchovy České rady odborových svazů. Rok předtím vstoupil do Československé botanické společnosti, pracoval
v její středoškolské pobočce a věnoval se květeně okolí Velkého Oseka. V roce 1973, když se dožil 70 let, otiskl časopis Preslia
jeho stručný životopis, v němž uvedl, že je ředitelem knihovny Československé obchodní banky ve výslužbě. Na svou knihovnickou
činnost zavzpomínal v roce 1985 v příspěvku otištěném ve sborníku Z počátků socialistického knihovnictví (s. 149-151), kde
však funkci ředitele knihovny Československé obchodní banky nezmínil a psal pouze o Československé státní bance. Jeho pestrá
životní dráha skončila v roce 1990.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
