| Záhlaví |
Mrázek, Libor, 1921-2000 |
| Narození |
17. ledna 1921, Nymburk (okr. Nymburk) |
| Úmrtí |
31. října 2000 |
| Místo působení |
Liberec (okr. Liberec) - Ústřední městská knihovna (nyní Krajská vědecká knihovna) (1948-1971) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 17. 1. 1921 v Nymburce, zemřel 31. 10. 2000. PhDr., ředitel krajské knihovny v Liberci. Autor bibliografií, publikoval
též v němčině.
|
| Źivotopis |
Narodil se 17. ledna 1921 v Nymburce do rodiny obchodníka. Mládí prožil v Nitře na Slovensku. Studoval na vojenském gymnáziu
na Moravě. Po maturitě, kterou složil v roce 1941 na reálném gymnáziu, docházel rok do Anglického ústavu. V roce 1942 byl
nuceně nasazen v Berlíně, odkud uprchl a do dubna 1945 se skrýval. V létě 1945 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy v Praze a docházet na knihovnické kurzy. V červenci 1946 složil nižší státní knihovnickou zkoušku a v červnu 1947
vyšší zkoušku. Studium pak přerušil a v květnu 1948 nastoupil jako knihovník do Ústřední městské knihovny v Liberci. Ještě
v tom měsíci se zúčastnil sjezdu knihovníků v Brně a v říjnu 1948 začal shánět vzácné tisky a literární kuriozity pro libereckou
výstavu Kniha o vánocích 1948. V Liberci byl velmi aktivní, zorganizoval Spolek přátel knihy, často přednášel, například o
čínském písemnictví a o životě a díle N. V. Gogola. V padesátých letech byl členem krajské komise Lidových kurzů ruštiny a
členem krajské přednáškové komise Měsíce československo-sovětského přátelství. Přednášel i jako člen krajské odbočky Socialistické
akademie. Po odchodu J. Ryse ze Státní studijní knihovny v Liberci v říjnu 1952 převzal řízení studijní knihovny a opustil
knihovnu, která v tu dobu nesla jméno Krajská lidová knihovna V. Kopeckého. Od listopadu 1958, kdy byly obě knihovny spojeny
v jednu, stal se jejím ředitelem. V letech 1959 až 1962 dálkově dokončil studium knihovnictví v Institutu osvěty a novinářství,
když složil předepsané zkoušky a napsal diplomovou práci Bibliografické údaje v díle Jana Štelcara Želetavského.
|
|
V květnu 1967 složil rigorózní zkoušky a v únoru 1968 byl promován jako jeden z 18 prvních doktorantů katedry knihovnictví
a vědeckých informací Fakulty osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. Za jeho ředitelování proběhly adaptace, bourání a stěhování
interiérů. Po velkém úsilí se mu podařilo dosáhnout toho, že knihovna měla v roce 1968 jednu hlavní budovu na nám. Dr. E.
Beneše. Na rozdíl od ostatních ředitelů krajských knihoven nepřispíval texty do odborného knihovnického tisku, jedinou výjimkou
bylo snad jen zamyšlení nad veřejnými knihovnami, které mu otiskly noviny Vpřed (29.3.1967, 8(13), s. 3). Přednost dával přednášení
nebo diskusím na poradách, jako tomu bylo na školení ředitelů pořádaného ÚVMKK v dubnu 1963. Tehdy v diskusi připomněl nutnost
sjednotit knihovnickou techniku a normalizovat tiskopisy. Dne 21. srpna 1969 pozoroval z okna své pracovny surový zákrok proti
těm, kteří se shromáždili na náměstí, aby si připomněli události, ke kterým došlo v Liberci rok předtím. Do redakce Průboje,
Vpředu a rozhlasu zaslal rozhořčený text, v němž použil formulaci, že “v zastrašování a mlácení lidí nevidí vhodnou formu
přesvědčování o přednostech socialismu”. Kvůli tomuto textu byl v únoru 1970 z místa ředitele odvolán. Po nuceném odchodu
z knihovny nejprve skládal nábytek na nádraží a poté pracoval jako těžař uranu ve Stráži pod Ralskem až do roku 1981, kdy
odešel do penze. Rehabilitován byl v květnu 1990. V tom roce byl zvolen předsedou regionálního výboru SKIP. Zemřel 31. října
2000.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
