| Záhlaví |
Pacek, Milan |
| Narození |
24. února 1933, Olomouc (okr. Olomouc) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ústřední vojenská knihovna ÚDA (1956-1960) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Dům vojenského tisku (1960-1970) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Institut mikroelektronických aplikací (1978-) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 24. 2. 1933 v Olomouci. PhDr., knihovník, autor publikací pro práci vojenské knihovny. |
| Źivotopis |
Narodil se 24. února 1933 v Olomouci, ale jeho rodiče žili v Hranicích a později v Kroměříži, kde maturoval v roce 1951 na
bývalém Benešově státním reálném gymnáziu. Během středoškolského studia byl členem literárního kroužku a měl na starost žákovskou
knihovnu. Po letech vzpomínal, že toho využíval a místo vysedávání na hodině neoblíbené latiny raději katalogizoval knihy
a třídil je podle MDT v duchu tehdejších metodických pokynů Ministerstva školství a kultury. Byl politicky nevyzrálý, takže
byl v únoru 1951 vyloučen ze studia na všech výběrových školách. Naštěstí bylo vyloučení po dvou měsících zrušeno a Pacek
nejen odmaturoval, ale dostal se na studium knihovnictví do Prahy. Před přijímací komisí totiž povyprávěl o Denisjevově knize
Práce lidové knihovny, kterou si půjčil v kroměřížské knihovně, a to na dr. Drtinu udělalo dojem. Během vysokoškolského studia
napsal s O. Jirouškem a L. Kurkou článek o kulturním životě na stavbě socialismu ve Slapech, který jim otiskl časopis Svazu
českých knihovníků Knihovna v roce 1953 na s. 23 až 27. Do stejného časopisu přispěl v roce 1953 ještě zprávou o tom, co se
psalo o našich knihovnách v Polsku (s. 242-3) a v následujícím roce zprávou o polských studijních knihovnách a o čtenářské
soutěži v Polsku (s. 94-95). V tu dobu začal také spolupracovat s knihovnou Ústředního domu Československé armády a výsledkem
byl metodický materiál Jak používat vojenskou tématickou kartotéku, který sám připravil, tak Příručka pro technické vedení
knihoven čs. lidové armády, jejímž spoluautorem byl.
|
|
Obojí vyšlo v roce 1956, kdy obhájil diplomní práci o J. Mahenovi a kdy nastoupil jako metodik do svého prvního zaměstnání,
do Ústřední vojenské knihovny ÚDA. Získaných poznatků využil o dva roky později v článku o činnosti vojenských knihoven, který
vyšel v Knihovníku, časopisu Ústřední knihovnické rady, na s. 232-236. V roce 1960 mu stejný časopis otiskl recenzi na bibliografii
vydanou Národní knihovnou, v níž kritizoval, že do zahraničních bohemik byly zahrnuty překlady slovenských autorů. V tom roce
přešel vést nově vznikající dokumentační středisko Domu vojenského tisku. Podařilo se mu vybudovat pracoviště s knihovnou,
dokumentací, fotolaboratoří a zařízením na pořizování mikrofilmů. Dále se vzdělával, absolvoval nástavbové studium novinářství
na Institutu osvěty a novinářství, což mu pomohlo i při složení rigorózních zkoušek v dubnu 1969 na katedře knihovnictví a
vědeckých informací. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Po marném hledání práce odpovídající jeho vzdělání
se mu podařilo nastoupit v listopadu 1971 do Ústředí pro výpočetní techniku TESLA jako propagační referent. Po čase mu bylo
povoleno, aby vykonával práci redaktora vnitrozávodního věstníku Impuls a propagačního zpravodaje Dataservis. Externě spolupracoval
na projektu automatizovaného zpracování TEI pro sklářský průmysl. V roce 1973 napsal s K. Janošem do Technické knihovny často
citovanou stať K otázce používání počítačů v informačních útvarech.
|
|
Od roku 1978 pracoval v Institutu mikroelektronických aplikací jako redaktor zpravodaje Mikrosystému a pracovník TEI v odboru
vývoje mikroprocesorové techniky. Přivydělával si spoluprací s Hlavní redakcí tělovýchovy a motorismu Československé televize.
V roce 1991 působil v redakční radě Výběr informací z organizační a výpočetní techniky. Ve volném čase se věnoval zahradničení
a sbírání známek.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
