| Záhlaví |
Hauzner, Ivan, 1946-2023 |
| Narození |
1. července 1946, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Úmrtí |
25. dubna 2023, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (1970-1976) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní ústav pro zdravotnické, dokumentační a knihovnické služby (1976) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Vysoká škola zemědělská (nyní Česká zemědělská univerzita) (1976-1987, 1991-2001) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ústředí výpočetní techniky dopravy (1987-1991) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní technická knihovna (nyní Národní technická knihovna) (2001-2011) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 1. 7. 1946 v Praze, zemřel 25. 4. 2023 tamtéž. PhDr., knihovník, bibliografie technické literatury. |
| Źivotopis |
Narodil se 1. července 1946 v Praze. V roce 1970 vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze.
Jako diplomovou práci předložil text nazvaný Pojmy z bibliografie a příbuzných oborů: Pokus o tezaurus, který mu o rok později
otiskl Bibliografický časopis (č. 1-2, s. 38-66). Rigorózní zkoušku složil v květnu 1973. V letech 1987 až 1990 absolvoval
na Vysoké škole ekonomické v Praze postgraduální studium v oboru VTEI, které zakončil prací Referenční automatizovaný informační
systém (RAIS) v dopravě. Začátkem října 1970 nastoupil do Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI),
kde setrval do poloviny ledna 1976. Poté pracoval necelých devět měsíců ve Státním ústavu pro zdravotnické, dokumentační a
knihovnické služby. Od října 1976 do konce března 1987 působil ve studijním a informačním středisku na Vysoké škole zemědělské
(VŠZ). Poté nastoupil do Ústředí výpočetní techniky dopravy (ČD-ÚVTD). Ve výše zmíněných institucích pracoval jako metodik,
rešeršér, výzkumný pracovník, případně překladatel odborných textů do češtiny. Na konci února 1991 se vrátil na VŠZ, resp.
Českou zemědělskou univerzitu, tentokrát na post vedoucího Studijního a informačního centra. V tu dobu byl členem Komise pro
vysokoškolské knihovny Rady vysokých škol. Pro potřeby univerzity vydal mj. příručku Nebojme se informací. Z odborných textů,
které nezachytila Databáze knihovnické literatury, lze uvést článek Anotace-referát-recenze v Bibliografickém časopise v roce
1968 (č. 1, s. 141-151) a článek Vývoj pojetí deskriptorových jazyků a tezaurů v Československé informatice v roce 1971 (13(2),
s. 9-17).
|
|
Po deseti letech, 1. června 2001, přešel do Státní technické knihovny, potažmo Národní technické knihovny, a působil v ní
až do odchodu do důchodu na konci roku 2011. Celý život se velmi zajímal o medicínu. Po maturitě studoval několik semestrů
na Lékařské fakultě UK Praha. Pracoval také jako sanitář na záchrance. V důchodu absolvoval několik běhů Univerzity 3. věku
(U3V) na Lékařské fakultě UK Praha. V r. 2013 vypracoval závěrečnou práci na téma anestézie „Nebude to bolet, pane doktore?“,
v r. 2015 práci „Pomůže telemedicína všem?“ jako malé zamyšlení nad pokroky v medicíně. Jeho dalším koníčkem byla vlaková
doprava. K dopravě zásadně používal vlaky, a to i po Praze v době, kdy to ještě nebylo tak populární. Brilantně se vyznal
v tištěných jízdních řádech včetně zahraničních. Využíval je při jízdách do ciziny, v době zaměstnání u ČD na „režijku“. Na
Fakultě dopravní ČVUT v Praze absolvoval v akademickém roce 2016/2017 kurs U3V „Železniční doprava“ a v roce 2019/2020 kurs
„Letecká doprava kolem nás“. Toto studium však přerušil nástup epidemie covid. Zemřel 25. dubna 2023 v Praze.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
