| Záhlaví |
Brondič, Milan, 1922- |
| Narození |
28. května 1922, Bratislava (Slovensko) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna Národního muzea (1945-1948) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 28.5.1922 v Bratislavě. Knihovník, bibliografická práce. |
| Źivotopis |
Narodil se 28. května 1922 v Bratislavě, kde jeho otec pracoval jako poštovní asistent. Ve svém rodišti docházel od roku 1933
na 2. státní československé reálné gymnázium, ale po vzniku Slovenského státu dokončil středoškolské vzdělání na reálném gymnáziu
Truhlářská v Praze. Za okupace pracoval v Kontrolní laboratoři ZD a u protiletecké policie. Po osvobození nastoupil v červnu
1945 jako stipendista do Knihovny Národního muzea v Praze. V říjnu 1945 vyplnil přihlášku do Svazu českých knihovníků a nejpozději
od podzimu 1946 začal studovat knihovnictví na knihovnické škole v Praze. Od roku 1945 přispíval do periodika Národní osvobození.
V lednu 1947 v něm zveřejnil článek Co chybí lidovému knihovnictví (30.01.1947, 18(25), s. 5), v němž podpořil názor Gawreckého
vyjádřený v článku O výstavbu lidového knihovnictví, který vyšel ve Službě osvětě. V dubnu 1947 otiskl recenzi Drtinovy a
Zikovy Knížky pro čtenáře, které vytkl nepřesné znění slovenských veršů a gramatické chyby (19.04.1947, 18(92), s. 5). Na
recenzi podrážděně reagoval J. Zika (15.05.1947, 18(113), s. 5) a Brondič vyjmenoval chyby v článku, který vyšel hned druhý
den (16.05.1947, 18(114), s. 4). Brondičovi články najdeme i ve věstníku Spolku českých bibliofilů Marginalie. Napsal do něho
text o výstavě k osmdesátinám P. Bezruče (11.1947, 20(6-8), s. 115-116), vyjádřil se ke spolkové aukci (07.1948, 21(3-4),
s. 45-46) a poreferoval o výstavě přírůstků Knihovny Národního muzea (02.1949, 21(7-9), s. 145-146). V tu dobu ale již v knihovně
nepracoval, protože poměr stipendisty mu skončil na konci dubna 1948.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
