Česká Lípa (okres Česká Lípa, Liberecký kraj)
Státní okresní archiv Česká Lípa
Střelnice 3035, 470 01 Česká Lípa
http://www.soalitomerice.cz/content/soka-ceska-lipa

Až na nepatrné výjimky jde o církevní skladby (mše, requiem, litanie, offertoria a gradualia, mešní vložky, antifony, mariánské pohřební a vánoční písně, pašije – běžný chrámový repertoár). Žandovských hudebnin je celkem 271, rukopisné opisy převažují, je jich 165 včetně tří autografů a 106 hudebnin je tištěných. Převážná většina materiálu pochází z poslední čtvrtiny 19. století, datace počíná rokem 1854, ale třetí čtvrtina 19. století je poměrně málo zastoupena. Pokud byly součástí chrámového archívu v Žandově hudebniny staršího data, z konce 18. a 1. poloviny 19. století a dá se předpokládat, že tomu tak bylo, pak se nedochovaly. Spíše se zdá, že tyto hudebniny s rozdílným původním signováním na titulních listech byly v soukromém vlastnictví učitelů – varhaníků a regenschoriů, kteří zde působili. Jen 31 hudebnin je totiž označeno razítkem: "Sigillum Ecclesiae Sandaviensis" nebo "Sigillum Ecclesiae S: Bartholomaei Sandaviensis" a dva opisy pašijí (sign. No 3184 hud., 3185 hud.) jsou podepsány s pozn.: J. Renger mp. 1859. Eigenthum der Kirche Sandau. Rukopisné opisy s datací inter 1854-1860 pořízené opisovači Rüglerem, Jos. Eman. Rümmlerem a Karl Ludwigem Lindnerem přešly do majetku Baumannova, jména původních majitelů (pokud byli zároveň majiteli i opisovači) jsou na titulních listech škrtána a podepsán Baumann. Celkem 65 rukopisných hudebnin pochází ze sbírky učitele Josefa Hiekeho, který je podepsán jako deskribent i jako majitel. Jeho jméno (společně s opisovačem J. A. Zappe z Königswaldu) se vyskytuje v žandovském celku od r. 1868, ale nejvíce opisů pořídil v osmdesátých letech. Tyto hudebniny patrně přešly do majetku Augustina Stolleho, jak o tom svědčí razítko na většině hudebnin: Augustin Stolle Schwaden. Mezi dalšími opisovači a majiteli jsou na hudebninách žandovské provenience zastoupeni: J. Schreiber, Josef a Franz Püschnerové (razítko: Franz Püschner Waldschnitz), Jos. Loos, Valter, J. Renger, Franz Renger (razítko: Franz Renger Oberlehrer in Sandau), Josef Michel (razítko: Josef Michel Oberlehrer), Josef Dickmann (razítko: Josef Dickmann Regenschori, Josef Dickmann Chorregent Sandau b. Leipa), Anton Lerch, Anton Schimpke. Na mnohých hudebninách jsou uvedena data provedení, většinou ze 4. čtvrtiny 19. století a 1. čtvrtiny 20. století. Skladatelských jmen se vyskytuje v tomto celku celkem 110, z toho je 18 českých. Vůbec zde nejsou zastoupeny Mozartovy skladby tak rozšířené po ostatních kůrech, jedině Mozartova Generalbassschule z majetku Josefa Püschnera v rukopisném opise asi ze druhé čtvrtiny 19. století. Mezi skladateli se objevuje i několik regionálních jmen. Tak např. Requiem in Es (No 3044 hud. – pův. majitel Josef Hieke) je dílem Josefa Mitteise, který působil jako učitel v Žandově v první polovině 19. století a jehož druhým učitelským pomocníkem byl v r. 1826 Josef Dionys Manzer, původem z Petrovic, pozdější litoměřický pedagog a skladatel, dirigent pěveckého sboru. Kromě pedagogických prací z hudebního oboru se z jeho díla připomíná zvláště mše "zu Ehren der sieben Schmerzen der hl. Jungfrau Maria" op. 65 pro smíšený sbor a orchestr, kterou rovněž obsahuje žandovský celek. Vnuk Josefa Dionysa Manzera, Robert Manzer, byl na pražské konzervatoři žákem O. Ševčíka a Ant. Dvořáka. Původně houslista, působil posléze jako generální ředitel lázeňského orchestru v Karlových Varech (až do r. 1941) a velmi se zasloužil o uplatnění české a slovanské tvroby v repertoáru tohoto tělesa. Učitel a regionální pracovník Johann Haudek, autor stati "Musik und Gesang im Leipaer Bezirke" (viz: Dr. F. Hantschel, Heimatkunde des politischen Bezirkes B.–Leipa, B. Leipa 1911) má v žandovském materiálu 4 skladby, z nichž jedna je označena opusovým číslem 141. Druhý list obalu sign. No 3156 hud. Haudkova smutečního sboru z r. 1885 pak obsahuje tištěný seznam Haudkových skladeb. Sbírka obsahuje dva autografy J. Kloboučníka, sign. No 3084 hud. (Graduale) nese pozn.: Klobautschnik Chor-Rektor. Třetí autograf je skladba Franze Kranicha, Graduale in G, kterou věnoval v r. 1861 sl. Toni Baumannové, patrně z rodiny již zmíněného J. Baumanna. [Dokumentace SHK]

Kouba 1969, s. 309-316 [lokality s negativním zjištěním]: "Kostel navštívený s negativním výsledkem. Nenalezeny buď vůbec žádné hudebniny nebo jen běžný notový materiál od druhé poloviny 19. století bez historického významu, novější hudební nástroje, příp. ojedinělý známý tištěný kancionál jako Šteyer atp.)." [Eva Mikanová]